pátek 24. července 2020

Den otevřených dveří hasičské zbrojnice města Mníšek pod Brdy

Ahoj všichni 👋
V sobotu 18. července jsme se sešli na autobusovém nádraží Smíchov a počkali jsme, než nám pojede autobus č. 321 směr Mníšek pod Brdy - pražská. Cesta autobusem byla rychlá a za chvíli jsme byli tam. Když jsme vystoupili z autobusu, došli jsme kousek k hasičské zbrojnici.

V Mníšku pod Brdy působí dobrovolní hasiči od roku 1879. Momentálně mají v provozu 4 vozy, z toho 3 výjezdové a jeden muzejní. K nahlédnutí vám uvádíme jejich stránky www.sdhmnisek.cz, kde se o nich můžete dozvědět více.

Čelní pohled na požární stanici SDH s auty.

pondělí 9. října 2017

PŘÍZRAKY SE STĚHUJÍ!

Žble všem!
Vzhledem ke stále se zhoršujícím technickým podmínkám tady na blog.cz, kvůli kterým jsme museli pozastavit publikační činnost a stále nejsou opraveny (hromadné nahrávání obrázků, úprava obrázků, statistiky, ...) jsme se přestěhovali na nový blogovací server.

Naše nová adresa je poněkud jednodušší než ta současná:

prizraky.blogspot.com

zároveň máme novou e-mailovou adresu, aby se to nepletlo:

prizraky@email.cz

pozor si musíte dávat jenom na to .cz a .com. Starý mail prizrakyzkatakomb@email.cz je stále funkční a bude kontrolován jednou měsíčně po dobu jednoho roku a dále příležitostně, když si na to někdo vzpomene.

  • Heslo do administrace a pokyny k přihlášení budou všem přízrakům zasílány do mailu přízračnou poštou tento víkend
  • oznámení o změně adres bude rozesláno českou poštou přízrakům se známou adresou tento týden
  • zaučení s novým systémem vkládání článků bude probíhat na halloween party 2O17 ve věži, pá-so 27. - 28. 10
  • přenos článků bude zahájen tento víkend
  • práce na designu nového blogu budou zahájeny na letošní halloween party
  • se všemi problémy se obracejte na výše uvedenou mailovou adresu / soukromou adresu Ananazu / Skype nebo WhatsApp Ananazu

Strašení zdar!
P.S.: na nové doméně brzy očekávejte články o Katakombách 2017 a Helppes Super dni!

Přízraky, vítejte!

Žble všem!
Přízračně Vás vítáme na novém blogu Přízraků z Katakomb, který nahradí dosavadní blog prizrakyzkatakomb.blog.cz.

Postupně se sem pokusíme přesunout všechny staré články, abyste při prohlížení stránek nemuseli pobíhat mezi starým a novým blogem.

Pokud se chcete naučit publikovat články zde na novém blogu, neváhejte se zúčastnit zaškolení, které proběhne 27. - 28. 10 2017 ve Věži jako součást letošní Halloween party!

Máme také nový e-mail: prizraky@email.cz. Neváhejte na něj napsat, pokud budete potřebovat pomoc! Seženete přes něj také heslo na stažení Komisaře Herkulese z Uložta.

A nyní mi dovolte poskytnout pár infošek o starém blogu.
První článek na něm vyšel 3. 9. 2012, tedy více než před pěti lety! A stále si ho můžete přečíst. Zde je z něj úryvek:

Už bylo načase vytvořit stránky, které by ukazovaly, kdo jsme. A tak ačkoliv tento blog musí urazit ještě dlooouhou cestu, aby nás reprezentoval a byl naší stránkou, už existuje a to je přece pokrok. Vždycky se musí někde začít...
Od té doby jsme do blogu vrazili hezky velkou porci práce, takže teď si na něm můžete přečíst celkem 37 článků. Také design prošel mnoha úpravami, ten současný je už konečný a měnit se nebude. Nyní budeme pracovat na vzhledu nového blogu!

V průběhu časů jsme si založili také youtube kanál, který momentálně slaví úspěchy s videem Karla Gotta z akce Helppes Super den. Máme na něm už přes 500 shlédnutí :)

Našemu novému blogu přejeme všechno nejlepší k jeho nultým narozeninám a věříme, že vydrží co nejdéle aktivní a opečovávaný. Blogování zdar!

Za PzK crew zdraví Ananaz, exčlen Teenage rady.

P.S.: Každý přízrak má možnost přispět článkem! Heslo k administraci do tohoto blogu bude zasíláno o víkendu, takže ho najdete v mailové schránce. Nebojte se něco napsat a publikovat :)


pondělí 26. června 2017

Jižní Morava - Blog čtvrtý: Nová Říše a Dačice podruhé

Ahoj všem, vítejte u našeho již čtvtého blogu z jihozápadní Moravy :)


Dnes jsme měli naplánovaný výlet do kláštera Nová Říše, protože je pondělí a zámky mají zavřeno. To je také důvod, proč ve dnešním blogu najdete velmi málo fotografií interiérů, takže si odpočinete od křišťálových lustrů, starého nábytku a vycpaných zvířat.

Ráno jsme měli změnu, protože Náčelník včera objednal k snídani tzv. hemenex. Je to poanglicku zkomolené ham and eggs, čili šunka s vejci. V našem penzionu rozhodně ničím nešetřili a na talířích nám přinesli pět volských ok zapečených se šunkou pro každého, zeleninu a chleba. Statečně jsme se s vejci poprali, ale stejně jsme něco museli nechat. Zase jsme dostali meruňky a ty byly moc príma.


Zastávka č. 8: Nová Říše

První naší dnešní atrakcí byl klášter v Nové Říši. Včera jsme se dívali na návštěvní dobu na internetu a zjistili jsme, že hlavní sezóna začíná až o prázdninách a v červnu je nutné se dopředu telefonicky objednat. Stejně jsme se tam ale vypravili v naději, že mniši budou přívětiví a po klášteře nás provedou. Po vstupu do budovy jsme narazili na nějakou paní a potom na partu lidí sedících u stolu, kteří kouřili a pili pivo. Rozhodně nevypadali moc pobožně. Na dvoře uprostřed jsme si prohlídli děsně hlubokou studnu zarostlou listím a já jsem si vyfotila selfíčko.


Mnichům by se asi nelíbilo, kdyby věděli, že se někdo uprostřed jejich kláštera věnuje tak marnivé činnosti jakou je focení selfie.


Tady vidíte, jak to v klášteře vypadá, když zrovna nezacláním objektiv.


Na klášteře byly zvenčí moc pěkné sluneční hodiny.

Nakonec jsme klášter opustili, jelikož jsme nenarazili na nikoho, kdo by nám nabídl, že nás provede. Hned, jak jsme překročili práh, za námi někdo zavřel dveře. Nejspíšnějaký řemeslník, kterému se nelíbilo, že tam couráme. Klášter je totiž v opravě, takže jsme viděli mohutná dřevěná žebra, ze kterých se skládá kostra kopule.


Zde vidíte jedno z bájných zlatých jablek, která měl Hérakles přinést králi Eurystheovi. Kdepak, kecám :D tohle je zlatá makovice, která se připevní nahoru na kupoli.


Pohled na vnitřek kostela. Bohužel (pro Náčelníka) nešlo jít dovnitř.


Po opuštění kláštera jsme chtěli zakoupit čistou neochucenou vodu, kterou ale zřejmě mniši nepijí, protože v tamějších potravinách (označeny zeleným kroužkem (podle náčelníka je ten kroužek žlutý)) žádnou neměli. V nabídce byla pouze ochucená dobrá voda. Nakonec Náčelník kdesi ulovil dvě zaprášené půllitrové bonaquy.

Červený kroužek označuje místo, kde jsme se setkali s přátelskou fenkou. Ta od nás obdržela tři Pedigree kostičky. Její pán měl ovšem pochybnosti jestli je sežere, protože je prý mlsná. Nakonec jí ale přišly k chuti.

Zastávka č. 8: návrat do Dačic

Po odjezdu z Nové Říše jsme telefonovali do Dukovan, kam jsme chtěli na exkurzi. Celá elektrárna se ale hemží dětmi ze škol, které si užívají poslední týden před prázdninami, takže jsme zamířili znovu do Dačic. Zámek byl sice v pondělí zavřený, alemuzeum kostkového cukru mělo být podle googlu otevřené. Jenže tomu tak nebylo a my jsme zůstali v Dačicích bez programu. Zamířili jsme tedy do zámackého parku, který jsme si v neděli nestihli prohlédnout.


Ananaz u kostky cukru, svého milého přítele. (Mimochodem nejlepší jsou pokapané citrónem.) Tato žulová kostka cukru slouží jako památník na vůbec první kostku cukru, kteá byla v Dačicích vyrobena roku 1843. Tuto informaci se snadno dozví i cizinci, jelikož popisky jsou kolem kostky umístěny v rozličných jazycích.


Náčelník mi dává pokyny, jak se mám postavit, aby mě mohl vyfotografovat. Všechny jeho fotky bohužel dopadly nekontrastně (bylo tam špatné světlo), takže se na fotku nakonec dostal sám.


Ohromně zajímavý choroš, který má zespoda rourky a nahoře vypadá jako muchomůrka tygrovaná.


S maličkostmi si zdejší věřící hlavu nelámou. Pár čárek navíc a háček na T ve slově Nejsvětější přece není konec světa.
(Tato fotografie podle Náčelníka v blogu nemá co dělat, protože "ta cedule je úplně pitomá.")


Zde vidíte Náčelníka, kterak prchá před mým objektivem. V pozadí věž kostela v Dačicích.

Zastávka č. 9: Slavonice

Z Dačic jsmese přesunuli do Slavonic, které Náčelníka nadchnuly svými zdobenými domy.


Náčelník rozjařeně rozhazuje rukama před domem, který se mu líbí.


V hospodě, do které jsme se uchýlili na oběd, jsem dostala tuto radioaktivní citronovou limonádu slazenou nějakým umělým sladidlem. Mňamka.


Náčelník se plně věnuje svému nudličkovému vývaru.


Náčelník zpozoroval, že ho fotografuji, a snaží se tváři jako hlava kmene (a člen rady mladších).


Po obědě nastal čas dát si zmrzlinku.


Zde vidíte sklípkovou klenbu. Ta se vytváří vytesáváním ornamentů do cihlových kleneb. Na závěr se vše opraví maltou a nabílí, takže to vypadá jako šlehačka. Je to specialita Slavonic.


Náčelník pod Sklípkovou klenbou.


Zde je vyfotografována věž ve Slavnoicích, na kterou jsme vylezli. Má 144 kamenných schodů, které se při výstupu záhadně nejméně zdesetinásobí. Ale stojí to za to, protože vstupenky jsou malé magnetky s obrázkem věže. Návštěvníky si pojistili tím, že zavedli placení až po výstupu nahoru. Nikomu se totiž nebude chtít odejít aniž by se podíval, když už vylezl ty zatracené schody.


Toto je pohled na náměstí z věže. Na věži jsme si dobře pokecaly s Bambinou.

Tímto uzavírám dnešní blog a mnohokrát vám děkuji za jeho přečtení :) Dnes jsme přijeli domů dříve a šli jsme ještě na chvíli lovit pokémony. S Náčelníkem to ale jde dost špatně, protože se pohybuje velmi pomalu - neustále zalézá do všech kostelů a kapliček, které najde po cestě. Zdržují ho také sochy svatých, které se snaží identifikovat podle jejich atributů. Cestou jsme potkali několik koček, ale Náčelník s nimi nechtěl interagovat, abychom je nevyplašili :(

Takže se mějte a zítra se těšte na blog z Náměšti nad Oslavou. Další destinací si Náčelník není zatím jistý, takže se můžete nechat překvapit :)

Mějte se!

P.S.: Faktografické údaje v tomto blogu opravil Náčelník, jelikož jsem nedopatřením smíchala dvě destinace dohromady. Neumíte si představit, jaký z toho byl tanec.

P. S. 2: Slovo Náčelník se v tomto článku vyskytuje 16x (teď už 17x).

neděle 25. června 2017

Jižní Morava - Blog třetí: Vranov a Bítov

Vítám všechny přízraky, které naše putování ještě neomrzelo, u třetího pokračování Blogů z cest po jihozápadní Moravě.


Dnes ráno jsme opět vydatně posnídali a poté se vydali na cestu. Ráno bylo dost horko a svítilo sluníčko, a já jsem si zrovna zapomněla čepici a plavky v penzionu :( Tudíž jsme byli odkázáni na turistické atrakce. Nakonec to ale nevadilo, protože odpoledne se zatáhlo a trochu poprchávalo, navíc se hodně ochladilo.

Zastávka č. 6: Vranov nad Dyjí

Ve Vranově nad Dyjí jsme nejprve trochu bloudili při hledání parkoviště, takže jsme si projeli cestu k zámku a zpátky autem. Když jsme nakonec zaparkovali, dali jsme se do řeči s pánem, který nám prodal parkovací lístek. Ten nám doporučoval použít k výstupu silnici, abychom měli "pevno pod nohama." Lesní cestu vedoucí k zámku označil za škrpál a že prý tudy máme jít jen nazpátek. S tím nesouhlasila paní, která si náš rozhovor poslechla a přitom šermovala procházkovými holemi. Řekla že jsme sportovci a určitě to zvládneme i lesní cestou. Jak těžký byl náš výstup k zámku můžete posoudit sami podle následující fotky:


Strašne neschůdná cesta k zámku Vranov nad Dyjí.


Náčelník nese celý zámek na svých bedrech.


Na zámku jsem neodolala a vyblejskla si selfíčko.

Na Vranově jsme stihli rovnou dva okruhy po 45 minutách. V prvním jsme si prohlédli reprezentativní místnosti a v druhém osobní pokoje šlechty. Mně osobně se víc líbily reprezentativní místnosti, které byly světlejší a vzdušnější než ty soukromé.


Malba pejska na stěně jednoho z pokojů.


"Vana" pro šlechtice, do které služební museli nosit teplou vodu po točitých schodech až do patra nad koupelnou, aby voda mohla do vany vytékat.


Jeden z hezkých pokojů v prvním okruhu.


Další hezký pokoj s pohledem na skleněný lustr.


Ananaz na terase zámku, za ním město Vranov nad Dyjí. Frotgrafie byla pořízena během pauzy mezi dvěma okruhy.


Vy-víte-kdo si velmi oblíbil tamější kostel. Jenom se mu nezdálo množství průduchů na kopuli, jelikož to snižuje její estetickou hodnotu.

Po prohlídce zámku jsme se vydali do akvária s českými rybami. Vstupenku nám prodal pan rybář, který měl na sobě jenom kalhoty a nadšeně s někým telefonoval. V několika akváriích jsme viděli ryby našich vod od nejmenších po ty velké: různé plotice, pstruhy, štiku a podobně. Zhlédli jsme také krmení štiky a jeseterů.


Štika po krmení. Pan rybář prohlásil, že ráda pózuje, když má chuť.


Jeden z jeseterů. Jeseteři mají na spodní straně vepředu před ústy malé fousky, kterými ohmatávají kameny pod sebou. Když najdou něco zajímavého, tak kámen vcucnou a ocucají, potom ho zase vyplivnou. Tlamičky mají na spodní staně těla.


Jakýsi sumec albín s přívětivým výrazem. Naše přítomnost se mu zřejmě zamlouvala.

Po první části výletu jsme poobědvali v restauraci, která sídlí v bývalém větrném mlýnu. Já jsem si dala smažený sýr s coca colou a táta snědl katovy kuřecí nudličky s hranolkami, zapil to nealkoholickým pivem. Znenadála začalo pršet a strašně foukat, takže jsem si musela jít do auta pro bundu.



Obrázek restaurace, ve které jsme poobědvali.

Zastávka č.7: hrad Bítov

Po obědě jsme museli spěchat, protože poslední prohlídka v Bítově začínala už ve čtyři hodiny. Z parkoviště to bylo k hradu ještě asi 500 metrů, takže jsme to vzali poklusem. Stihli jsme to, ale málem. Celou tu dobu samozřejmě pršelo.



Náčelník pózuje na nádvoří hradu Bítov.


Asi jsem ujetá na kytičkové lustry. Tenhle je s tepaného plechu a je natřený všemi možnými barvami.


Jirku tu mají úplně všude. Náčelník se rozhodl, že mu pomůže, a vystraší draka svým strašidelným obličejem. Bohužel nejspíš vystrašil i ostatní návštěvníky hradu, kteří se na nás divně dívali.


Ani Svatý Jiří nevypadal z Náčelníkovy pomoci příliš nadšeně.


Majitel hradu Bítov miloval psy a spoustu jich choval. Nechával pro ně speciálně připravovat jídlo, pravidelně je venčil, jednou týdně jim myl boudy a také je koupal. Nejoblíbenější psy si nechal po jejich smrti vycpat, ty méně oblíbené pohřbil na psí hřbitov. Kromě psů měl také spoustu vycpaných koček, andulek, papoušků, ptáků a taky poníka.

Obvzláště děsivě působí vycpané veverky, které hrají na nástroje, sedí v hodpodě a mastí karty. Tím mají znázorňovat špatné vlastnosti lidí. Vycpané kočky mají zase na hlavách mašličky a kolem krků stužky.


Na závěr si můžete prohlédnout fotografii úplně živého koně, který spolu s několika psy a dalšími zvířaty obývá v Bítově jakousi malou zoo vedle parkoviště.

Zítra je pondělí, takže nevíme, které památky projdeme. Skoro všechny státní hrady a zámky mají totiž zavírací den. Plánujeme navštívit klášter Nová Říše a případně muzeum cukru v Dačicích. Zajímá-li Vás naše zítřejší dobrodružství, nechte se tedy překvapit. večer zase zveřejním článek s fotkami a popisky :)

Děkuji za přečtení a přeji Vám všem krásný týden :)

sobota 24. června 2017

Jižní Morava - Blog druhý: Telč, Dačice a chalupa

Vážené přízraky,
vítejte u druhého blogu z našeho cestování po jihozápadní Moravě! První blog ze včerejška najdete zde.

Ráno jsme zahájili vydatnou snídaní v podobě pečiva se šunkou, sýry, salámem, smaženými vajíčky a zeleninou. To všechno jsme zapili pomerančovým džusem a čajem, pak jsme k tomu přikousli pár meruňek a koblihu a byli jsme úplně happy.

První zastávkou tohoto dne a naší třetí zastávkou v pořadí byla Telč.

Zastávka č. 3: Telč

Telč byla osídlena už ve 13. století. Postupně kolem ní byly vybudovány dva rybníky, které pomáhaly město bránit. Vlastnili ji například Jan Lucemburský a Oldřich z Hradce, posledními majiteli byli Podstatští-Lichtensteinové.

Gotický hrad byl vybudován v druhé polovině 14. století. O dvě století později ho nechal přestavět Zachariáš z Hradce, protože z něj chtěl mít reprezentativní zámek ve stylu italské renesance. Taky se ale zajímal o to, aby se mu v zámku pohodlně bydlelo. Stavba je zvláštní svou nepravidelností, která nebyla u renesančního stylu obvyklá.

V zámku je spoustu místností, které se dochovaly v původní podobě - třeba sál se zlatým kazetovým stropem (fotky uvidíte níže). Podlaha je tam vytvořena z falešného mramoru a je to nejstarší napodobenina mramoru u nás. Součástí zámku je Kaple Všech svatých.

Okolo zámku je zahrada a park s fontánou, keři a tak podobně. Dnešní podobu zámku má na svědomí Zachariáš z Hradce.

Zdroj informací: informační letáček


Náčelník je omámen energií proudící z Památného stromu u zámku v Telči.




Domy s barokními průčelími v Telči jsou UNESCO památkou.


Náčelník pózuje před domem.


Náčelník se bojí draka (Jirka tam s námi bohužel nebyl, takže jsme s sebou neměli žádného drakobijce).


Vedle okna nalevo je čtverec = sluneční hodiny, které ukazují čas jen do jedné odpoledne. Potom už by k ničemu nebyly, protože na nádvoří je stín :)


Ananaz v rytířském sále s podlahou z falešného mramoru a zlatým kazetovým stropem, na který jsme Vás ráčili upozornit výše.


Obraz Perchty z Rožmberka.

Po prohlídce zámku jsme si prošli výstavu kostýmů a rekvizit z natáčení filmu Pyšná princezna.


Zpívající květina - původní se nedochovala, tohle je přesná kopie.


Ananaz u obrazu Krále Miroslava.



Čepice jednoho z rádců a fotografie jejího užití ve filmu.

Potom jsme vyšplhali na rozhlednu, kde to opravdu hodně foukalo. Ananaz si musel držet čepici, aby mu nespadla. Tam jsme také viděli zvony a mapu návštěvníků, kteří přijíždějí nejčastěji z Prahy a Brna a okolí.


Náčelníkovi vlaje hříva ve větru.


Ananaz na rozhledně.

Zastávka č. 4: Dačice

V Dačicích jsme jentaktak stihli prohlídku zámku, protože jsme byli domluvení s Pruhy a Turborajčetem, že je navštívíme na chalupě. Vevnitř bylo bohužel zakázáno používat mobily, takže nemáme žádné fotografie interiéru. Celý zámek byl údajně monitorován kamerovým systémem, který jsme ale nikde neviděli.


Průčelí zámku Dačice (Výjimečně bez Vy Víte Koho).


Křídlo zámku Dačice, tentokrát zde opět nechybí pózující Náčelník.

Následně jsme se přesunuli na jakési dolní náměstí, abychom zakoupili brambůrky a colu (hlavní část naší stravy). Tam jsme narazili na žesťové orchestry, které jezdily v otevřených autobusech a přitom vyhrávaly.


Autobus s dechovkou. Uvnitř nesedí trestanci, jak by se snad mohlo zdát, ale hudebníci.

Zastávka č. 4: Chalupa

Z Dačic jsme se přesunuli na chalupu. Zde zrovna probíhaly hasičské závody, které TR pozorovalo již od jedné hodiny odpoledne.


Skupinová fotografie. Zleva: neznámý mladý hasič, Turborajče, Pruhy, Náčelník. Fotografoval Ananaz.


Hasičky se připravují na závod.

V Hasičských závodech má skupina hasičů za úkol co nejrychleji spojit hadici, strčit jí do zdroje s vodou a zasáhnout proudem cíl. Tento závod měl dvě kola, v prvním startovalo 16 družstev.


Toto je poslední fotografie dnešního blogu, selfie Ananazu a TR v autě během hovoru s Cukejíťou.

Na chalupě jsme snědli brambůrky, polárkáč, sušenky, piškoty polité čokoládou a buráky. Zapili jme to pepsi colou a kafem. Prodiskutovali jsme mnoho problémů, takže by to šlo označit za konferenci nebo dokonce meeting.

Děkuji Vám za přečtení dnešního blogu :) Pokud nás chcete dále sledovat, neváhejte zítra večer zkontrolovat náš blog kvůli pokračování. Za každý komentář jsme velmi rádi a děkujeme paní Turborajčátkové za úžasnou aktivitu.

Mějte se a zítra se těšte na Vranov nad Dyjí a Bítov.

Den otevřených dveří hasičské zbrojnice města Mníšek pod Brdy

Ahoj všichni 👋 V sobotu 18. července jsme se sešli na autobusovém nádraží Smíchov a počkali jsme, než nám pojede autobus č. 321 směr Mníše...